Dárkový poukaz na trenérské kurzy
Ivana Vaňková » Blog Archive » Zimní rozhovor

Zimní rozhovor

 „Zpěvem se snažím sdělit emoci a nepředvádět co umím nebo neumím zazpívat.“

Zpívala jste v mnoha muzikálech našich i světových autorů. V čem jsou písně Karla Svobody a Jiřího Štaidla výjimečné a jak se Vám zpívají?

IV: Jsou to moc krásné, chytlavé melodie a přitom jednoduché. Zpívají se mi hezky.

Noc na Karlštejně – film, který trhal rekordy v kinech a na všech našich televizních stanicích. Stal se nesmrtelným. Období vyzdvihující vládu Karla IV. Na jevišti je téma pojato spíše komicky, parodují se historické postavy. Jak to vnímáte Vy? Myslíte si, že byla dobrá volba parodovat zrovna toto dílo?

IV:  Já jsem byla „přiobsazena“ do role Elišky v Noci na Karlštejně až v listopadu při její premiéře na jevišti hudební scény. První premiéra se odehrála v létě 2014 na Biskupském dvoře. Nastupovala jsem už do hotového tvaru a od pana režiséra vím, že v žádném případě nebylo jeho záměrem vytvořit parodii nebo pohádku. Ale člověk míní a dílo si pak v určité chvíli začne žít vlastním životem. Mne osobně je na jevišti bližší pravda i za cenu toho, že se diváci tolik nenasmějí.

Píseň Lásko má já stůňu jež nazpívala Helena Vondráčková se stala hitem. Jak jste se cítila, když jste zjistila, že budete zpívat tuto píseň? Věřila jste, že dosáhne toho, že divák bude mít husí kůži?

IV: Zmiňovanou píseň zpívá paní Vondráčková opravdu fantasticky a nebylo mým cílem se jí vyrovnat. To nejde. Ta píseň je uprostřed děje použita jako vnitřní výpověď „plačící“ Elišky po nedosažitelném manželovi, nikoli jako hit, i když hitem je. Snažím se jí sdělit emoci a nepředvádět, jak dobře ji umím nebo neumím zazpívat.

Přejděme ke hře Skleněný pokoj. Hra o manželích Landauerových, kterým slavný architekt postavil vilu s obrovským skleněným pokojem. Do jaké míry je hra inspirována osudem rodiny? Vypovídá o jejich skutečném životě nebo je pouze inspirací vložená do fiktivního příběhu?

IV:  Příběh manželů Landauerových je fiktivní, i když některé etapy osudu samotné vily jsou inspirovány skutečností. Například to, že tam za druhé světové války chvíli pobývala ruská armáda a měla tam dokonce ustájené koně, nebo že v šedesátých letech tam bylo jakési fyzioterapeutické oddělení dětské nemocnice pro tělesně postižené děti. Ale příběhy všech postav v románu jsou zcela smyšlené.

Simon Mawer je velmi úspěšný anglický spisovatel. Jaké bylo setkání s ním a jaké osobní dojmy ze setkání jste si odnesla? Pomohl Vám například lépe se vžít do role?

IV: Pan Mawer je velice charismatický a skromný člověk a stejně tak jeho paní. Setkání s nimi bylo nádherným zážitkem. Byli přítomni už předpremiéry Skleněného pokoje a pan Mawer ve své skromnosti zdvořile odmítl přijít při děkovačce na jeviště, prý aby nám neubíral potlesk, který v ten večer podle jeho slov patřil pouze aktérům představení, nikoli autorovi.

V čem pro Vás „kouzlo Skleněného pokoje“ spočívá?

IV: Už před dvěma lety, kdy jsem si román poprvé přečetla, jsem byla naprosto okouzlena a fascinována stavbou a prostorem, který jsem nikdy neviděla. Tak úchvatně ho pan autor dokázal vykreslit. Asi před dvěma měsíci jsem měla konečně možnost se do vily podívat a byla jsem (navzdory obavám, aby moje představy nepředčily skutečnost) okouzlena znovu a mnohem silněji. Tak nepopsatelně krásný a fascinující je pro mne skleněný pokoj.

Category: Nezařazené
You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.
Leave a Reply

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>


osm − = šest